Nejprve je nutno zvládnout pády, motání hlavy při kotoulech je jev pouze dočasný. Základní pád, se kterým léta vystačíte, je ushiro ukemi. Je to pád pozadu, zhoupnutí se po zádech (kolíbka). Zvládnutí pádů je věcí dlouhodobého tréninku. Používejte k tomu všemožná průpravná cvičení.
Jako první sledujte při ukázkách nohy a pak ruce.
Cvičte pomalu a přesně. Tempo zrychlujte postupně.
Techniky nejsou zpočátku důležité, podstatný je základ cvičení – správně držení těla, postoj, pohyb, práce se vzájemnou vzdáleností.
Důležité je cvičit i s pokročilými studenty (nebojte se jich, také jednou začínali).
Nenechte se odradit počátečním pocitem zmatku a nechápavosti.
Pro zvyšování úrovně je nutný trénink alespoň dvakrát až třikrát týdně.
Učte se především odkoukáváním, napodobováním učitele, pokročilých studentů a pravidelným opakování technik.
Praktikování technik aikido by nemělo působit větší fyzickou bolest a nesmí zraňovat. Po dvaceti letech praxe byste se měli cítit lépe než nazačátku. Dlouhodobým cvičením se vaše tělo zpevní a posílí. Zároveň se výrazně zlepší pohyblivost a pružnost kloubních a svalových partií. Jestliže je tomu naopak, změňte styl tréninku i způsoby trénování.
Uke padá, protože ztrácí rovnováhu, nikoli že skáče do kotoulu bolestí. Příkladem může být technika Juji garami….
Pokud je na tatami před nebo po hodině volno, zkoušejte cvičit sami nebo se alespoň rozcvičte.
Výsledky tréninku nečekejte příliš brzy, vše je otázkou času a četnosti cvičení.
Pokaždé cvičte techniku vždy celou, od provedení útoku až po její dokončení. Techniku docvičte, i když si myslíte, že něco nefunguje.
Při cvičení důsledně rozlišujte roli UKE a roli TORI.
UKE útočí a tím přináší energii do cvičení a TORI se pak učí s ní pracovat.
Pokud UKE přeruší tím, že pustí partnera nebo nedokončí sek, kop či úder, nemůže se TORI nic naučit, protože nemá s čím pracovat, co přesměrovávat, nemá motivaci se bránit.
To, že TORI „úspěšně“ dokončil techniku, neznamená, že vyhrál a Uke prohrál! Hledisko, kdo je v aikido lepší či horší, není podstatné. V aikido se neporovnáváme s ostatními, nerozlišujeme vítěze a poražené. (viz Cíl Aikido a Historie – Zážitky s válkou).
Útočte tak intenzivně, aby TORI ze sebe vydal maximum, ale tak, abyste nezranili jeho, sebe, či sousedy.
Váš partner ve dvojici je člověk. Zkuste si na to někdy vzpomenout.
Cílem útoku je především vytvořit ideální situaci ke cvičení pro danou konkrétní techniku. Např. při shihonage je lepší nechat ruku UKE, při nástupu do techniky nataženou v lokti a při kotegaeshi zase ohnutou v lokti. V opačném případě techniky nefungují a pak nezbývá, než prosadit techniku silou, což není ideální ani harmonické.
Pokud TORI nefunguje technika nebo se Vám to spíše zdá, může to být tím, že ji cvičíte chybně, nebo že se Vám UKE nehýbe správně vzhledem k dané technice.
UKE jako útočník se nebrání (tak se chová tori) a samovolně se nezastavuje.
Jako UKE se nechte vychýlit = v rámci techniky vědomě připouštíte ztrátu vlastní rovnováhy.
UKE, TORI udržují vzájemný kontakt.
Pokud něčemu nerozumíte, zeptejte se učitele nebo pokročilých.
Pokud byste si rádi zacvičili s konkrétním partnerem, je třeba po skončení výukové ukázky okamžitě reagovat tím, že úklonem v SEIZA vyzvete dotyčnou osobu ke cvičení (pouze úklonem bez halekání přes celé dojo nebo tatami).
Cvičení by mělo přinášet radost oběma partnerům (Uke i Tori).
Po čase se pravidelně dostavují negativní pocity z cvičení, pocity, kdy si myslíte, že Vám nic nejde. Je to zcela normální a jedná se pouze o předzvěst Vašeho technického zlepšení. Je potřeba tuto chvilkovou psychickou nepohodu překonat