UKE kompenzuje ztrátu vlastní rovnováhy poklesnutím v kolenou a snížením boků. Proto, pokud cvičíte roli UKE správně, tak vás po tréninku bolí především nohy. Pro fyzicky netrénované jedince je to zpočátku obtížně zvládnutelný přístup.
Načte se padat do koshi nage a také do rychlých technik (kotegaeshi, irimi nage, tenchi nage). Základní mae ukemi nestačí :( . Využijte k tomu průpravná cvičení a pomoc od Tori. Hombu ukemi, tzv.: „padající list“ je asi nejobtížnější pád. Je dobré se jej naučit používat, ale hrozí časté poranění klíčku u klíční kosti.
Pády jste zvládnuli, jakmile si během letu dokážete odpočinout…
Sledujte situaci ještě před střetem. Pro uvolněné zpracování útoku je důležité kontrolovat UKE ještě před prvním kontaktem. Okamžik, který rozhoduje o výsledku konfliktu, je moment vlastního přibližování se (ma ai).
Z hlediska koncentrace a pozornosti přestává mít technika pro TORI jasný konec i začátek. Vnímáním situace před i po střetu vlastně cvičíte,i když jste mimo vzájemný dotyk. Rozvíjejte vlastní vnímání situace nejen pohledem, ale i dotykem (= cítění).
I UKE neustále sleduje stejným způsobem situaci a snaží se vystihnout okamžik, kdy je TORI nepozorný a „úspěšně“ zaútočit. Pro UKE je ideální, když se k němu TORI otočí zády.
UKE nepravidelně mění rytmus a intenzitu útočení. Dokonce je to i jeden ze způsobů, jak nalézt výše uvedený okamžik nepozornosti.
Jako UKE i TORI rozvíjejte vlastní vnímání dotykem. Dobře si to lze osvojit při cvičení se zavázanýma očima. (UKE nebo TORI, vždy však pouze jeden!).
Sledujte při ukázce, i při cvičení další „detaily“, i ty které zdánlivě s technikou nesouvisí…
Existují dva základní přístupy ve cvičení: práce na anticipaci a práce na kontaktu. Rozlišujte je prosím.
Získáním HAKAMA na sebe berete mnohem větší zodpovědnost, stáváte se určitým vzorem, jste více vidět.
Nošením HAKAMA rozhodně nevzniká pomyslná bariéra mezi Vámi a začátečníky, je proto nemyslitelné, abyste odmítli začátečníka, který Vás vyzve ke cvičení (stačí si vzpomenout na vlastní začátky).
Není třeba ukazovat začátečníkům, že jste lepší. Pokud jste, každý to pozná sám.
HAKAMA je bezesporu určitým mezníkem, nikoli však cílovou stanicí.Vlastní Aikido se totiž začínáte učit až po získání mistrovského stupně – DAN (1. Dan = zvládnutí základů).
Nebojte se učit od více učitelů, navštěvujte i jiné oddíly, jezděte na semináře (i do zahraničí !). Zabývejte se i dalšími uměními a sporty (nejen bojovými).
Cvičte s co největším počtem UKE. Časem zjistíte, že počet vašich UKE se zmenšil jen na pár vašich přátel a vy se díky tomu (protože se dokonale znáte) domníváte, že už to umíte. Většinou pak ztrácíte pozornost, bez pozornosti ochabuje nasazení a cvičení Vás pak přestává bavit (viz. Princip práce).
Žádný styl techniky ani rady nejsou absolutní. Používejte vlastní hlavu a hlavně vlastní zkušenosti. Navštěvujte další dojo.
Při návštěvách v ostatních dojo se snažte maximálně přizpůsobit vyučovanému stylu. Je nekorektní, když cvičíte svůj styl v dojo někoho jiného. Navštěvujete = jdete se učit od dalšího učitele a ne prezentovat sebe, svoje ego. To samé ale očekávejte od návštěv ve Vašem domovském dojo.
Pokud časem zjistíte, že se Vám v jiném dojo cvičí lépe, tak ve cvičení pokračujte dál. Není to Vaše chyba, ani Vašeho učitele. Cvičte dál (i styl) a pokuste se ke svému starému dojo zachovat lidský, tedy harmonický vztah. Co když časem zjistíte, že přece jenom nebylo tak špatné?
Uchovejte si své začátečnické nadšení, zápal do cvičení, zvědavost a „otevřenou“ mysl.
Existuje mnoho stylů a škol v Aikido. Mnohé si i protiřečí. V Aikido je celkově těžké říct, co je dobře a co špatně. Pokuste se tento fakt přijmout.
Navštivte Japonsko. „Zkontrolujte“ jak se praktikuje Aikido v zemi jeho zrodu. Je užitečné zjistit, že Japonci jsou taky jen lidé, že zde učitelé vyučují stejné věci jako mimo Japonsko. Tedy pokud najdou odvahu a opustí ostrovy. Navštivte i Hombu dojo. Zjistíte, že ne každý učitel je zároveň i pedagog.